Zástupce odkazů pro listování

Když se řekne Sadovka.

Ano je to známé svítidlo, které i dnes potkáváme stále ještě v parcích, ulicích a i průmyslových areálech.

Je to proto, že toto svítidlo je jednoduché, spolehlivé nenáročné. Proto ho Elektrosvit vyrábí dodnes pod obchodním názvem Sadovka.

To je už ale poměrně inovované svítidlo od svých předchůdců, vyráběných od 70.let.

Tato „nová“ verze má již prepregový laminátový kryt, kompl. výstroj je zavěšena na dvou šroubech a připojena konektorem, pro snadnou demontáž v případě výměny plexi. To se nasazuje shora a je pouze položeno a přitisknuto krytem. Tento kryt se přitahuje velkou plastovou maticí se zalisovaným závitem. Uchycení svítidla je též inovováno a svítidlo se nasazuje na sloup o vnějším průměru 60mm a dotahuje zvenku imbusovým červíkem.

Vnější vzhled svítidla:

Demontované svítidlo (výzbroj na 250W rtuť:                        Blok s výzbrojí a výbojkou, demontovatelný dvěma                                                                                                       šroubky a připojený konektorem.

Pro nás sběratele ovšem jsou bodem zájmu a zajímavější právě ty starší verze. Tyto jsou již lety v různých stavech a po porůznu prováděných opravách. Takže nikdy nevíme co nalezneme uvnitř.

Prošlo mi již několik Sadovek rukama a chci se podělit o některé poznatky, které jsou odkoukané a tudíž nepodložené výrobní dokumentací. Proto budu rád pokud poznatky můžete doplnit.

Jak jsem se k sadovkám dostal?

Dlouho jsem na svou Lampárnu sadovku nechtěl. Jsem si říkal, že vždyť je to ještě běžné svítidlo a také se mi moc nezalíbila. Ale čas šel dále a postupně jsem názor změnil a říkal jsem si, že aspoň ve rtuti by mohla být.

Proto jsem se po rtuťové začal shánět. A povedlo se, první rtuťovice se usídlila na Lampárně . Sice byla vevnitř orezlá a bez těsnící gumy, ale fungovala a měla vzácný plastový „kroužek“ kryjící šrouby plexi a mající vylisovaný štítek s údaji.

Časem jsem začal shánět sadovku pro známého, na osvětlení areálu. Jeho požadavek byl, aby svítidlo bylo na 70W sodík. Tak jsem časem sadovku sehnal, byla z firmy spravující VO. Prostě jsem nehledal a z haldy demontovaných sadovek jsem jednu vzal, s tím, že ať je výzbroj jakákoliv, tak ji předělám na danou wattáž.

Chvíli jsem na ni neměl čas a ležela bezprizorně u domovních schodů. Pak se mi jí zželelo a vzal jsem jí do tepla dílničky, že se na ni podívám.

A bylo BINGO!!! Pravděpodobně jsem narazil na nejstarší verzi rtuťové Sadovky.

Padlo rozhodnutí, že půjde do sbírky, na Lampárnu. novější rtuťovou sadovku si již zamluvil kolega sběratel.

Takže jsem byl zase na začátku: potřeba sodíkové sadovky 70W pro známého. proto opět moje cesta veda do firmy spravující VO a koupě další sadovky, ale tentokráte předávané již s tím, že je to originální verze na sodík 70W.

Doma pak v dílničce byla radost po otevření, že tomu opravdu tak je. A že je krásně funkční.

A nyní k vlastnímu zkoumání .

První získaná Sadovka je zřejmě novější rtuťový typ 2312.01 na výbojky 1xRVL 125W. Jelikož nemá těsnící gumu a má novější vodiče (černé), usuzuji že byla opravována, proto se nebudu vyjadřovat k plexi a krytu (patrně měněné za novější.

Kroužek nemá ve výtlaku chybné údaje, uchycení svítidla je dlouhou trubkou o průměru 51mm, která se vsune do sloupu a zajistí šroubem. Ten je pak kryt kroužkem

Kostra svítidla má na uchycení krytu přivařenou závitovou tyč a kryt se přitahuje uzavřenou maticí přez podložku a gumové těsnění.

 Tlumivka je již běžnější bílá Elektrosvit. 

Druhá získaná sadovka je ten kýžený (asi) nejstarší rtuťový typ 2312.01 na výbojky 1xRVL125W. Byla dovezena kompletní a dle stavu usuzuji, že nic nebylo měněno.

Kroužek je s chybovýtlakem v technickém štítku. Příkon je udán ve voltech a nikoliv ve wattech. Uchycení svítidla je také dlouhou trubkou o průměru 51mm, která se vsune do sloupu a zajistí šroubem. Ten je pak kryt kroužkem

                                                                      Tlumivka je Sved Liberec TV 125 pro RVL125W.

Kostra svítidla má na uchycení krytu zavařenou matici a kryt se přitahuje šroubem s podložkou a gumovým těsněním. Dále má nad tlumivkou na přibodovaném držáčku parabolku (ta je přichycena k držáčku dvěma šroubky), tato parabolka má pravděpodobně odrážet světlo výbojky a také chránit vinutí tlumivky od zanesení spáleným hmyzem, který se dostal i přes těsnění.

Těsnění krytu s plexi je poměrně hodně robustní a tlusté.

(již po vyčitění)

Spodní hrana plechového krytu je rovná směrem dolů a také poměrně odsazena kvůli robustnímu těsnění.

Plexi má ostřejší hranu na přechodu k výzbroji.

Třetí získaná sadovka je již jedna z posledních „starších“ sadovek ,

Svítidlo je s klasickou kostrou, kde je přivařena závitová tyč a kryt je přitažen uzavřenou maticí. Uchycení svítidla je pořád stejné, tj. trubka o průměru 51mm, vsunutá do sloupu a přitažená šroubem. ALE výrobce již tuto nosnou trubku zkrátil na délku 100mm (a i pro úsporu materiálu,neb svítidlo je lehké).

Uchycení objímky je běžné na vyoseném lomeném plechu.

Těsnění krytu s plexi je užší a nižší. (prot možná tak rádo vyskakuje)

typ 446 05 70 na sodíkové výbojky SHC 70W.

Výzbroj je už moderní s tlumivkou Layrton, minizapalovačem, plastovým kondenzátorem a plastovou svorkovnicí.

Plechový kryt má spodní hranu vyhnutou směrem ven (asi pro snažší nasazování) a odskok není tak velký z důvodu subtilnějšího těsnění.

Pleximá kulatější - lomení hrany směřující k výzbroji.

Shrnutí:

Staré verze:

• mají EI trafotlumivku

• parabolku pod výbojkou

• chybovýtlak wattáže na kroužku (pravděpodobně jen u verze 125W a dokud byly skladem)

• ostřejší hranu plexi

• plechový kryt má výraznější odskok pro těsnění a rovnou hranu

• robustnější těsnění

• uchycení krytu šroubem do zabařené matky

Novější verze:

• bílé tlumivky Elektrosvit,popř Layrton

• zapalovače (v sodíkové verzi) TZ, popř. novější, nebo miniaturní

• uchycení krytu uzavřenou maticí

• plechový kryt s menším odskokem na těsnění a hranou vyhnutou směrem ven

• tenčí těsnění

• kratší nosná trubka (u posledních verzí)

Děkuji, že jste byli ochotni číst až k těmto posledním řádkům. pokud jste taktéž k problematice něco zajímavého zjistili, tak se také podělte.

Jinak také všem sběratelům přeji hodně krásných úlovků a ať to svítí .

Slávek

Čím se svítí do kolejí...

    Již nějký ten pátek pracuji na dráze a tak bych se chtěl podělit o to jak se spravuje a funguje osvětlení okolo železnice. 

   Jak veřejné osvětlení tak i drážní osvětlení se řídí platnými normami. My máme interní předpis SŽDC. Tam je přesně definován čas zapnutí a vypnutí lamp, jaká má být intenzita osvětlení atd. Intenzita se liší podle toho zda se jedná o menší stanici nebo o velké frekventované nádraží.

    Na starosti máme osvětlení podchodů, perónů a osvětlení kolejišť. Na nástupištích se střechou, kde ještě neproběhla rekonstrukce, můžete spatřit zavěšené elektrosviťácké očka neboli kyblíky. Hojně se vyskutují s rtuťovou 80W výbojkou. Toto typické nádražácké světýlko je k vidění dodnes i na pražském hlavním nádraží. A není jich tam zrovna málo. Dnes se na kyblík těžko shání náhradní díly. Zejména plexi a tak je nahrazováno zářivkami. Na peronech bez střechy máme v údržbě betonové či ocelové sloupy. Na nich dříve byly sadovky. Bohužel v kolejišti je dost kamení. A tak plexi nebylo ušetřeno náporu vandalů. V dnešní době jsou namontovaná svítidla menších rozměrů a plexi je pevnější. Údržbu na nich provádíme ze žebříku. Nově se umisťují stožárky ocelové a ty se dají nad paticí sklopit. Buď ručně nebo se speciálním vozíčkem. Ten se nasadí na sloup a pomocí tlumiče se stožár lehko sklopí a výměnu výbojky provádíme na zemi. Takto je možné sklopit stožáry i o 10m výšce. Desetimetrové stožáry jsou následovníky vysloužilých stožárů se stupačkami. Stupačkové stožáry zná snad každý kdo jel někdy vlakem. Stožáry typu JŽ s typickým nádražáckým svítidlem „zvonem“ (později šachem) se objevují v podstatě všude. I když dnes jsou na ústupu. Oprava se provádí dvěma způsoby. Buďto s klikou, že se svítidlo stočí po ocelovém lanku dolů a nebo si na sebe navlečete opasek a po špršlích vzhůru k výškám. Na staré stožáry se z bezpečnostních důvodů nesmí lézt. V případě, že lampa nejde stočit a je na starém „jéžetu“ volá se plošina - buď kolová nebo od kolegů trakcířů.

       Pro osvětlení velkých nádražích svítí do prostoru osvětlovací věže. V našem revíru některé dosahují 40metrové výšky. Na vrcholu věže je plošina s reflektory. V minulosti byly (ve starších stanicích je stále možné zahlédnout) instalovány kulaté reflektory od Elektrosvitu s tlumivkami dole. Dnes jsou hranaté reflektory s předřadníkem uvnitř.    foto a text T. Hanzal

Amper 2017

    Měl jsem možnost navštívit letošní elektro výstavu Amper v Brně, tak jsem toho využil. Pravda, byla zima, ale za návštěvu to stálo.

    Bylo zde mnoho vystavovatelů, kteří prezentovali své výrobky a své zastoupení pro český trh. Bohužel musím konstatovat, že Amper už není to co býval, ubylo vystavovatelů a vše se odehrávalo uvnitř 4 pavilonů. Venku byla elektrovozidla, jak osobní tak užitková a dokonce i několik elektro motocyklů.

 Elektro užitkový vůz

 Pohled na baterie

    Na své si přišli hlavně zájemci slaboboproudé techniky, od automatů na osazování součástek do DPS po nejnovější metody snímání laserovými paprsky, přes měřící přístroje až po distributory všudypřítomných LED modulů. Já jsem byl hlavně zvědavý na oblast veřejného osvětlení a věcí s tím spojených. Kdybych měl začít u LED svítidel tak bych tam i skončil, protože jsem našel pouze dvě svítidla na vysokotlaké výbojky a to nebyla nová svítidla, ale už běžná, která známe z našich ulic. Byla to klasická Astra 70W ve stánku firmy Elektroprof s.r.o. a pak svítidlo od firmy Hellux typ 130,131. Ostatní svítidla byla osazena LED a bylo z čeho vybírat. Na pár fotografiích je zachycena klasická atmosféra veletrhu.

 Stožáry Kooperativa

Stihl jsem obejít téměř všechny stánky a mohu vyjmenovat ty, které mě zaujali a mám od nich doma materiály a katalogy.

Výrobci stožárů a výložníků: TLS-Brno, zde musím říct, že na první pohled obyčejný sešitý katalog skrýval uvnitř nejvíce informací a hlavně nejvíce technických údajů, které byly přehledně uspořádány. Kooperativa-Uhlířské Janovice mají krásný katalog, kde je hezky uspořádaný celý výrobní program stožárů a výložníků, najdeme zde i kotevní rošty a betonové základy pro stožáry. Amako-Heřmanův Městec, výrobní závod Strachotín má jednoduchý katalog, který je přehledný a technik uvnitř rychle nachází potřebné informace. Nechybí nabídka laminátových patic a přehled elektrovýzbrojí. Na konci katalogu je hezká tabulka srovnání všech typů stožárů a výložníků, které Amako vyrábí.

 Led svítidla Xenium

Rozvaděče a bytové rozvodnice: Dle praktických zkušeností má chvála směřuje na Slovensko pro firmu ETI ELB s.r.o. Báhoň-pobočka Košice, kde produkují kvalitní, tuhé a odolné rozvaděče, jejich katalog mluví za vše, jednoduchý, přehledný a dosti obsáhlý. Spousty informací o plastových a kovových rozvaděčích. DCK Holoubkov a jejich rozvaděče jsou každému známé, zde byl jednoduchý katalog přípojkových rozvaděčů do výklenku nebo kompaktích pilířů. V nabídce je také skříň pro HUP. Řada rozvaděčů N-C vznikla za vývojové spolupráce DCK Holoubkov Bohemia a.s. se Skupinou ČEZ. Příručka postupů montáží rozvaděčů v praxi se bude taky hodit.

 JiPol a Hellux  Solight reflektory

LED svítidla: Nepřeberné množství, například MILOO Lighting, Xenium Ostrava-Vítkovice, Osram Ledvance, JiPol a svítidla Niteko Illuminazione a Hellux, a jiní..

 Elektroprof Tábor

 Stánek Osmont

Pěkné bylo, že jsem se zde potkal s naším elektrikářem, který spravuje VO v naší vsi. Po krátké debatě, jsme se vydali opět po svém. 

 Vestavěný LED modul   Vypínače ABB

 ABB s USB

Barevné stožáry ELV

Na výstavní ploše venku nešel přehlédnout výstavní prostor Tesla Motors s jejich elektrovozy. Zde byl hezky zakomponovaný a vystavený všem lampařům známý elektrofavorit z lampových srazů z Letovic. Málem bych zapoměl na elektrotrabanta a jiné elektroexempláře z dob minulých.

 ElektroFavorit

 Elektrotrabant

Klasická klobása a pivo nemůže chybět, sice na pivo bylo zima, ale jedno na chuť se dalo v pohodě. Rád jsem se zůčastnil a příště pojedu zas.

Autor článku: Karel Frühauf

Autor fotografií: Karel Frühauf a ing. Pavel Mach

Životní událost lampaře

Je to tak, co se stalo se stalo a už je to zamnou - oženil jsem se. Dne 23.7.2016 jsem si vzal za ženu svou dlouholetou přítelkyni Patricii, jež mne velmi podporuje ve sbírání a renovaci starých svítidel. Zdá se to až neuvěřitelné, ale i takové dívky a ženy existují. Je fajn, že mohu svůj život nadále žít s jednou z nich, mojí milovanou manželkou.

O tom že sbírám stará pouliční svítidla ví mnoho lidí, ale byl jsem příjemně překvapen, že i jako svatební dar jsme dostali dvě pouliční lampy a jednu malou lampičku na stůl. Od strejdy a tety z manželčiny strany jsme dostali italské svítidlo Disano Laser 100W osazované sodíkovou výbojkou. Zde však místo výbojky byla sklenice s jistým finančním příspěvkem do začátku našeho manželství. Druhou lampu jsem dostal od kolegu z práce, byla to Schreder Z1 Sidonia 70W naplněná stokorunovými bankovkami - no prostě nádhera. A jako poslední svítidlo jsem dostal od bývalého spolužáka ze základní školy stolní lampičku s výměnným LED modulem, zde byly bankovky krásně stočené a zakomponované do stínidla jako okvětní lístky.

Zde jsou nějaké fotky darů. 

 Sidonka

 Pro představu - takto vypadá Disano Laser namontované

 Detail výbojky :-)

 Pěkná lampička

Svatba a celý její průběh se vydařil, děkuji za krásné dary všem, váš Karel a Patricie Frühaufovi.

Nový univerzální pomocník pro cestování a sběr lamp

 Zaparkovaný

Jak už nadpis napovídá, pořídil jsem si v zimě 2014 vozítko, které jsem si vzdycky přál. Vždy jsem ho obdivoval a moc se mi líbilo už ve škole, tenkrát to byla novinka a po Čechách moc nejezdilo, spíše vůbec. Nebylo pro ČR určeno, takže pouze dovoz ze západních zemí. Je to Subaru Libero z roku 1994, motůrek je benzínový tříválec 1.2 a má tříbodové vstřikování. Pohon má trvale na zadní nápravu a dle potřeby je možno i za jízdy přiřadit pohon přední nápravy. Vzhledem ke svým rozměrům a konstrukci je v terénu jako doma a proplazí se všude.Konkrétně můj vůz byl zakoupen do německa a zásoboval železářství, pak vozil dělníky do betonárky, pak přišel v roce 2008 do Čech a v Tanvaldu zásoboval horskou chatu. Zde sloužil do roku 2013, pak jej odkoupil pán z Pacova a pak po roce jsem si pro něj přijel já. Libero prošlo oživovací kůrou a nutnými opravami pro další spolehlivý provoz. Bylo dost zanedbané, ale podle dílů vím, že alespoň v Německu jezdilo pravidelně do značkového Subaru servisu.

 V zimě je s ním zábava

Nějaké ty kilometry jsem už na něm najel, ale nemám to jako vozidlo pro denní ježdění, spíš jen občas a tak do 150km od domova. Když je třeba odvézt či přivést svítidla, nebo dřevěné brikety na zimu, taky už vezl brambory nebo staré televize.

 Televize pro Slávka

Zároveň mohu potvrdit, že to není vůz pro každého, majitel by měl být nejlépe mešího vzrůstu, hubený, tenkoruký a mít na paži ještě jeden kloub navíc, opravy bývají velmi na těsno a velmi náročné na posloupnost rozebírání. Já zatím vše splňuji až tedy na ten přídavný kloub.

 Jedeme na dovču

Myslím, že Liberko bude ještě dlouho mým pomocníkem. Doma je oblíbené a na cestách se shledáváme s úsměvy, které jsou někdy až tak náhlé, že máme radost taky.

 Odvoz elektrověcí

Autor článku a fotografií: Karel Frühauf 

Sloupek s doutníky

    Svítidla sbírám už dlouho a aby nebyla jen tak v koutku, bylo by dobré je nějak hezky umístit na výložníky, stojany či nějaké patky na zeď. Nad touto větou jsem už hodněkrát přemýšlel a různě špekuloval, jak to realizovat. Pokusit se co nejvíce efektivně uskladnit mé lampové poklady a zároveň vytvořit prostředí, které je pro ně optimální. Každý sběratel svítidel bojuje s časem a pak hned s prostorem kam svá zrenovovaná svítidla uložit.

    Já osobně bych si samozřejmě přál aby mé lampy byly v suchu, někde hezky vystavené a zapojené do elektřiny tak, aby jsem se v případě potřeby mohl jednoduše pokochat rtuťovým nebo sodíkovým světlem. Realita je však hodně daleko. Tolik zastřešeného prostoru nemám, tak jsem se rozhodl obětovat část své sbírky povětrnostním vlivům. Dlouho jsem budoval a připravoval místo na zahradě. Různě jsem přizpůsoboval stojánky a sloupky podle náročnosti danného svítidla a zdá se, že stav nebude nikdy stálý. Místo na zahradě s jedním velkým stojanem na svítidla jsem pojmenoval Lampovník a ostatní venkovní lampy, které jsou u lampovníku, jsou v takzvaném lampovém zátiší.

Lampové zátiší

    Vždycky jsem se snažil, aby lampy se stojany či sloupky vypadaly jako tenkrát, když ještě byly nové a osvětlovaly veřejné prostranství na nádražích, ulicích či sídlištích v naší jihočeské lokalitě.

    Nyní se dostáváme k samotnému názvu tohoto článku. Vytvořil jsem místo na sloupek s doutníky. Po dohodě jsem si odvezl ze zemědělského družstva nepoužívaný dvojitý výložník vyrobený z ohýbaných trubek průměru 70mm. Rozměry jsou ohromné na vozíku za autem jsem to měl jen tak tak. K tomu jsem si vyrobil ocelový sloupek průměru 108mm, který bude nahrazovat 9m betonový sloup, ovšem 9m vysoký nebude, pouze 180cm.

Připravený sloup

    Dvoják je ale zdeformovaný v oblasti rozšíření na betonový sloup, větší průměr je přihnutý k jedné straně, narovnat se mi tuto deformaci nepodařilo, začala se bortit stěna trubky. Proto jsem vyrobil přechodku a kousek větší trubky k ní přivařím. Starý původní přechod uříznu a navařím nový.

 Zdeformovaná část

Nová redukce

Matice navařeny

    Mezitím jsem vykopal díru na sloupek a přivedl chráničku, sloupek zabetonoval a nyní se pustím do renovace výložníku.

Zabetonovaný sloup

Pohled na sloup a na lampové zátiší

Týden bylo krásně, tak jsem pokročil s dvojtým výložníkem. Nejdříve jsem musel opravit rozšíření na betonový sloup, to se narovnat nepodařilo, tak jsem jej odřezal a navařil nový kus trubky s přechodkou, již zmíněno výše. 

Původní výložník

 Nově navařená přechodka

 Nově navařeno

A jelikož počasí přálo, tak jsem se pustil i do natírání, hnedočervený základ a klasiciky žlutá vrchní. Zde jsem právě řešil, jaký odstín barvy použít, jestli stříbrnou nebo mojí oblíbenou žlutou. Původně byl výložník stříbrný, je z roku 1972 a kdysi byl osazen minidoutníky. Vždycky se mi líbili staré pohlednice náměstí a na nich doutníky na barevných sloupech, někdy červené stožáry a výložníky, jindy zase žluté kombinace s červenými paticemi. Já se rozhodl pro žlutou, ta se mi líbí nejvíce, navíc k ní krásně kontrastuje červená patice.

 Žlutý dvoják

Mimochodem mezí tím vším lampováním jsem stihl vybudovat slepičí kurník a výběh, sloupek s doutníky bude osvětlovat prostor kolem kurníku, spíše naší zahradu a na ní kurník. Když byla žlutá barva suchá, začal jsem přemýšlet, jak dostat tento 60kg výložník na 180cm vysoký sloupek a nepřivodit ničemu žádnou újmu. Musel jsem proto postavit lešení kolem sloupku, na zvedání jsem použil "zdvihací kočku" a podařilo se.

Lešení za plotem výběhu pro slepice

Pohled na lešení a střechu kurníku

Lešení bylo vysoké šest metrů, docela výška, ale usazení dvojáku nakonec proběhlo v pohodě.

Naša kóča

Konečně nahoře

Celkový pohled na kurník a lampy

Aj slépkám se to líbilo

Mezitím, co jsem renovoval doutníky, jsem chystal i stožárovou patici. Bylo ji třeba vyleštit, už byla hodně vybledlá.

 Nachystaná patice

Pak začalo protahování kabelů výložníkem a sloupem, zdlouhavá práce, která zkoušela mou trpělivost. Nakonec se podařilo a mohl jsem začít osazovat svítidla. Na výložníku budou střední jednovýbojkové doutníky, jeden z roku 1968 a druhý starší z roku 1963, oba budou osazeny rtuťovými výbojkami Tesla RVL-X 250W.

 Už jsou nahoře, ještě dotáhnout výbojku...

 Lavička, kurník a lampy

Na řadu přichází zapojení v patici, místo klasických pojistek jsem použil jističe, pojistkové porcelánové držáky jsem doma neměl.

 Toto se skrývá pod sukní

Patice a betonové měsíce

Konečně okamžik prvního pokusu o rozsvícení, povedlo se a tlumivky si nádherně vrní.

Zkušební svit

Tma na sebe nenechala dlouho čekat a odměnila mě krásným, dnes už zapomenutým, pohledem na snad tu nejkrásnější kombinaci sloupu a svítidla. No posuďte sami, to se dnes už nevidí.

Elektrosvit...

Doutníci v plné síle...krása

Autor článku a fotografií: Karel Frühauf

Proč praskají žárovky

    Anebo spíše proč praskají žárovky víc než kdy jindy? Tak na tuto otázku jsem hledal dlouho odpověď, protože se s tímto jevem nyní setkávám častěji a častěji.

    Začalo to už dávno v kuchyni v uzavřeném svítidle na dvě 40W žárovky se závitem E14. Osazeny byly žárovky Tesla Holešovice 40W 220V svíčkové.

Klasicky prasklá

Bez deformací

Od montáže lustru a samotných žárovek uběhlo několik dlouhých let, žárovky byly stále původní, až najednou prostě žárovka při zapnutém svítidle mírně problikla a rázem zhasla. Prostě klasický zánik žárovky, konec životnosti vlákna. Ve svítidle svítila jestě jedna žárovka, tak jsem s výměnou nechvátal. Asi po půl roce odešla i druhá žárovka stejným způsobem. Nyní už jsem situaci řešil. Prasklé žárovky Tesla co svítily ve svítidle přes osm let jsem nahradil nově zakoupenými z elektra. Říkal jsem si, tak zase na osm let pokoj a spokojeně jsem slezl ze štaflí. 

    Trochu jsem se mýlil, spíš víc než trochu. Jednoho brzkého ospalého rána se ploužím do kuchyně postavit vodu na nezbytnou kávu. Zapínám spínačem oné svítidlo, najednou prd, rána jak z děla a houf jisker vylétl do skleněného krytu svítidla. Všude je tma, sahám po baterce a svítím nejdříve na lustr, zdá se býti v pohodě, ale začínám cítit spáleninu. Vrátím spínač do polohy vypnuto a jdu k jističům. Vše je zapnuté a po chvíli koukám hlavní jistič je vyhozený. Nahodím ho, stykač mocně sepne až se leknu, lednice vrní, svítidlo v kuchyni rozsvícím znovu, ale svítí už jen jedna žárovka. Druhý den mi to nedá a vrtám se v lustru, kontroluji a zkoumám poškozenou žárovku, baňka celá, vlákno jen utržené z nosných drátků, závit je ale děravý a začouzený. Objímka je mírně opálená. Nechápu co se stalo a šroubuji novou žárovku.

Díry jsou patrné

    Po nějakém čase se tato událost opakovala v rozmezí asi půl roku, jednou praskla levá pak pravá žárovka. Ptal jsem se elektrikářů a ti radili zkontrolovat dotažení spojů v čokoládě a ať si kupuji žárovky na 240V, že by to prý mohlo být nějaké přepětí v síti, nebo rázem naindukovaný proud nějakého většího spotřebiče. To se mi ale nezdálo, protože tento problém byl pouze u tohoto svítidla, všude v bytě vydrží žárovky celkem klasickou dobu. Koupil jsem tedy žárovky na 240V a osadil je. Situace se však neměnila a já častěji měnil žárovky než chodil na záchod. Na řadu přišla výměna svítidla. koupil jsem tři bodovky na kruhovém prkénku. Našrouboval jsem odpovídající reflektorové žárovky a svítil. Vše se zdálo být fajn, ale po čase začali odcházet i reflektorky. Po dvou letech provozu se celý problém začal opakovat, někdy vyskočil hlavní jistič, jindy jen jistič okruhu pro osvětlení. Reflektorky jsem také zkoumal, některé měli jen utržené vlákno, jiné zase doslova odpařené přívodní drátky uvnitř skleněného držáku. Díru v závitu měla jen jedna, ale zato pořádnou.

    Rozhodl jsem se, že zainvestuji a zkusím použít do reflektorového svítidla reflektorové LED žárovky a uvidím jak se budou chovat ony. Koupil jsem 5W 3000K a hned je namontoval. Světe div se už tam jsou třetí rok a pohoda. Žádné výbuchy se nekonají, ani jiné pyrotechnické efekty jsem nezaznamenal.

    Po jisté době jsem řešil podobných případů několik, praskání až vybuchování baněk žárovek do okolí, až na vyjímky se jenalo o svíčkové či reflektorové žárovky 25W a 40W se závitem E14 od různých výrobců. Vždy jsem poradil výměnu lustru a montáž LED reflektorků od té doby problémy ustaly a jinde na stejném světelném okruhu se neprojevily.

    Postupným zkoumáním a sběrem takto poškozených žárovek a lustrů jsem dospěl k závěru, že k onomu problému připělo provedení objímek svítidel a jejich bočních kontaktů. Objímky byly všude z plastu, spodní fázový kontakt byl pevný v lepším případě s pružinkou a dotykovým plíškem. Boční nulový kontakt byl zpravidla jen jeden a byl tvořen tenkým předpruženým plíškem do osy objímky. Vliv tepla a použití nevhodných materiálů mělo za následek vyhřívání bočního kontaktu, měknutí předpruženosti plíšku a ztrátu vodivého spojení s paticí žárovky v průběhu svícení. Zničení žárovky se odehrávalo většinou při rozsvícení nebo těsně po něm, protože vlákno za studena má menší odpor a tudíž protéká žárovkou větší proud než za provozu a při kombinaci špatných kontaktů je problém na světě a není divu že takové rázové zatížení může vyhodit i 20A hlavní jistič. Laicky řečeno žárovka měla tendenci se rozsvítit na objímce žárovky v postupně vypalujícím se kontaktu než na vláknu žárovky.

Utržené vlákno žárovky

Odpařený drát

Propálené dírky

Fázový kontakt roztavený

    Dále při mém pitvání starých žárovek se potvrdilo, že patice dnešních žárovek jsou lisovány z daleko slabšího plechu než bylo zvyklé za staré produkce staré firmy Tesla. Tento fakt jistou mírou přispívá k problému praskání dnešních ač rádoby kvalitních žárovek.

    Tento článek jsem napsal na základě mých zkušeností a není ničím jiným než konstatováním dnešní spotřební doby.

Autor článku a fotografií: Karel Fruhauf

Renovace kameničky a výměna dřevěného sloupu

Už je to pár let, co jsem zasadil u nás za humny dřevěný sloup s očkem. Nyní jsem si všiml, že už sloupek začíná pomalu uhnívat a bude ho třeba brzy vyměnit. Očko už má taky něco za sebou a pod vlivem povětrnostních vlivů se mi začíná rozpadat. Nadešel čas popřemýšlet jak vyřesit tuto situaci.

 Dřevěný sloup s očkem už dosluhuje

Očko je osazené klasicky rtuťovou výbojkou 125W, svítí hezky a krásně osvítí okolní prostor. Rozhodl jsem se, že zůstanu u rtuťového světla, ale jiné očko už tam dávat nebudu, zkusím jinou lampu. V dílně mám už dlouho na renovaci čekající kameničku z roku 1987. Je kompletní, ale sukýnka chybí. Mám ke kameničce dokonce i výložníček, takže o uchycení je postaráno. Chybí mi však sloup, železný vyrobím snadno, ale moc se ke kamenické krásce nehodí, chtělo by to dřevěný. No jo, ale dřevěný zase za pět let uhnije a co potom. Napadla mě betonová patka, ale ta originální je tři metry dlouhá a váží tisíc pětset devětset kilo, to jsou pro mě velké parametry.

 Výložníček na kameničku

Patka se musí vyrobit vzhledem k měřítku zahradních poměrů a k dispozici dřevěného sloupu, jinak by to bylo obludné a nevzhledné. Zkusím něco vymyslet, třeba se zadaří.

Mezi tím vším zkoumáním, jsem se pustil do renovace kameničky. Zjistil jsem že plexi na sukýnku mám, takže jeden problém je vyřešený. Horší bude sehnat tlumivku, protože původní je proražená a někde mi utíkají čmoudíky na kostru. Nezanedbatelný problém je i odstnín barvy kterou byla kamenice původně lakovaná, tzv kladívková barva. Moje kamenice je zrezlá a pouze pod štítkem se dochoval původní odstín. Hledal jsem na internetu podobné odstíny a nalezl velmi podobné barvy, však za horentní sumy. Kladívkové barvy všech možních antik odstínů od zlato růžové po černo černou jsem nechával stranou. Hledal jsem stále podobnou barvu té pod štítkem kamenice. Když bylo trochu času, zajel jsem do města a zavítal do Barevného ráje, prodavač mi hned nabídl vzorník barev Hammerite, vybrali jsme stříbro-šedou a hned větší balení, s cenou jsem souhlasil. Barva byla doma a první nátěr dopadl výborně a z efektu kladívkové barvy jsem byl uchvácený. Výhodou bylo i to, že barva je celkem rychleschnoucí, po dvou hodinách na dotek, po šesti hodinách je možná aplikace druhé vrstvy. Já jsem si v dílně vždy zatopil a vrstvy nanášel v intervalu přibližně 24 hodin, žádný spěch. Mohu říct, že zde opravdu barva na víčku odpovídá barvě obsahu, krása a spokojenost už ve dvou vrstvách. Nanášel jsem štětcem trochu větší vrstvy a pozoroval jak se utváří kladívkový efekt. Snad jen dávat pozor, že se nesmí štětkou najíždět do tahů kde už se začal tvořit efekt. Na větší plochy bych doporučil aplikaci stříkáním, ale barva je hustá a neměla by se zbytečně ředit. S barvou jsem byl velmi spokojený.

 Čerstvě natřeno

 Detail kladívkové barvy

 Celkem dvě vrstvy

Vnitřní plech, který drží pohromadě všechny předřadné součásti jsem se rozhodl nalakovat černou barvou a odrážecí plech na bílo, nemám rád stříbřenku, bohužel v tomto detailu už to nebude originál.

  Předřadníkový plech

Tlumivka se sehnat nepodařila. Ale co, bude to vysoko na sloupu a zespodu to vidět nebude, že tam není originální trafoidní tlumivka z průmyslového podniku Kamenice nad Lipou. Bude tam bílá elektrosviťácká, byla v regále nahradních dílů už dlouho. V tomto ohledu to už taky originál původní nebude.

 Zkouška zapojení

Po všemožném proměřování a zkoušení došlo na kompletaci kameničky, potíž byla v tom, že hliníková patka kamenice nešla sundat z výložníčku, takže celá lampa se musela montovat právě k této patce na výložníku. Docela to bylo nepohodlné. Sukýnku jsem vytvořil podle zbytku originálu a pak dotvaroval horkovzdušnou pistolí. Štítek jsem nenýtoval, ale šrouboval. Výsledný pohled docela stojí zato, myslím, že renovace se podařila.

 Po renovaci

Zatím je nad nulou, takže betonu vstříc. Bednění na patičku jest vyrobeno, železná armatura nachystaná, zbývá namíchat směs cementu, písku, štěrku a trochu nasytit vodou. Míchání bylo hodně nervově nevyrovnané, více či méně cementu, jaký poměr štěrku, kolik písku? Na tyto otázky mi pomáhala odpovědět má přítelkyně stavařka, spočítala všelijaké síly, profily, momenty, únosnosti a poměry. Chvála jí. Začalo vyplňování bednění betonovou směsí, hutnění a rozměřování otvorů na uchycení dřevěného sloupu. Jako průchodky pro závitové tyče jsem použil husí krk, dovnitř se přesně vleze závitová tyč M16, snad bude stačit. Vše je dokonáno, beton tvrdne dlouhých 28 dní.

Asi po měsíci jsem se dostal k odbednění patičky, zjistil jsem, že hutnění bylo kvalitní, beton se dostal do každého zákoutí a nejsou v něm skoro žádné póry. Armatura také nikde nekouká. Rozměr patky 150x150x1500mm, váha cca 80kg.

 Odbedněno

 Detail vrchního zkosení

 V celé délce 1500mm

Dřevěný kmen smrku jsem našel na půdě, ještě dědovy zásoby. Byl už bez kůry a nádherně vyschlý. Snesl jsem ho dolů, očistil od pavučin, upravil špičku a namořil Bochemitem proti houbám, vlhkosti a dřevokaznému hmyzu. Aby nezářila jeho žlutá barva, napustil jsem ho hnědou tenkovrstvou lazurou, asi pět nátěrů. Dole u paty sloupu jsem vytvořil s pásoviny obruč, která zabraňuje rozštípnutí sloupu při zátěži. Originální dřevěné sloupy na patkách mají drátový ovaz. Dřevěný sloup je hotový. Radost pohledět.

 Třmen paty sloupu

 Dřevený sloup v plné kráse

Konečně se oteplilo a tak jsem se mohl pustit do vrtání díry pro betonovou patku,  práci jsem započal v sobotu 15.2.2014 a večer byla patka usazena. Vrtal jsem 90 cm hlubokou díru, na dno jsem vsypal štěrk a udusal. Kolem patky jsem vhazoval menší kameny a obsypával hlínou, vše jsem důkladně hutnil a kontroloval uložení patky vodováhou.

 Bez dozoru to nejde

 Vrták vrtá, už 60cm

 Konečných 90cm

 Sluníčko hřálo dost

 Hotovo

 Dozor byl spokojený

 Patka vložena

 Ustaveno, zasypáno, udusáno

 Navrtaný sloup se už těší

 Pomůcky a zavitové tyče M16

 Proces vztyčování sloupu

 Upevněno (pohled shora svahu)

 Upevněno (pohled zespodu)

 Nový vesus starý

Tak nastal slunečný víkend a já jsem se opět mohl vrhnout na instalování výložníku s kameničkou. První pokus nevyšel, ukázalo se, že kamenička s výložníčkem je moc těžká a v daném terénu by bylo velmi nebezpečné jej nandavat na sloupu ve výšce. Sloup musel dolů a pak instalace proběhla úspěšně. Doplnil jsem i stylový izolátorek a přívodní kabel jsem zavěsil na nosný drát, tak jak se to kdysi dělávalo.

 Připravený izolátor

Kamenička už je na sloupu a velice jí to tam sluší. Proběhl i noční pokus, který ukázal, že Kamenička svítí lépe a osvítí větší plochu. Narozdíl od původního očka trochu oslňuje. Starý sloup s očkem zatím vyčkává demontáže.

 Pohled na sloupy

 Detailní záběr svítidel

 Večerní romantika

Nastal čas na demontáž sloupu. Plán byl jasný, odmontovat svítidlo a pak jakýmsi způsobem vytáhnout dřevěný sloup ze země. Po jistých zkušenostech vím, že plán je vždy trochu mimo realitu. Počítal jsem se vším, ale něřekl bych, že bude původní sloup v tak katastrofálním stavu. Opřel jsem žebřík o starý sloup a pomalu klíčem povoloval matice držící očko. S každým otočením jsem cítil, že sloup trochu povoluje a odklání se odemě. Náhle však bylo slyšet tupé prasknutí a sloup již byl velice vláčný, stále ještě ale očko držel druhý šroub. Raději jsem slezl a žebřík opřel o nový sloup a demontáž svítidla bezpečně dokončil.

 Očko je pryč

 Svítidlo na zemi

Po sundání svítidla následovalo vytahování sloupu ze země. Nepodařilo se. Sloup už prakticky nedržel a svojí vahou se, při pokusu jej vytáhnout, odporoučel k zemi. Naštěstí jen na cestu, kde nenapáchal žádné škody. Překvapilo mě to, nečekal jsem to. Po bližším zkoumání bylo vidět, že sloup byl krásně uhnilý a držel průřezem cca 5x5cm. Zbytek sloupu v zemi jsem zamaskoval hlínou, ať je tam, když nechtěl ven.

 Zbytek uhnilého sloupu

 Do léta by nevydržel

Nakonec se vše podařilo, starý sloup půjde do kamen, očko čeká renovace a kamenička krásně svítí.

 Nový pohled na budku

Autor článku a fotografií: Karel Frühauf

Veletrh Ampér 2013

Již 21. ročník výstavy Ampér, probíhal jak jinak než na Výstavišti v Brně v období od 19. - 22.3.2013. 

Českobudějovické kasárny
Už asi víte, že s kolegou Petrem máme rajón kde je snad vše. Již po několikáté jsme podnikly

  
 Autor a fotografie: Tomáš Hanzal

Muzeum Energie Velké Hamry

Před Vánoci mě kontaktoval pan Gartner, že prý ve svém muzeu energií bude otevírat novou expozici pod názvem "Světlo je život" a požádal mě o spolupráci.

Muzeum Energie Velké Hamry představuje navštěvníkům v prostorách vodní elektrárny vznik a vývoj výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Už jen to, že převážná část výstavy se nachází v těsné blízkosti vodní turbíny a generátoru, která je v provozu již přes 100 let, stojí jistě za zmínku. Celé expozice ukazují historii i současnost výroby energie a jsou podrobně popsány a vysvětleny na vystavených exponátech.

Na své si zde přijdou i malé děti. Spousty principů vzniku energie je zde vysvětleno i pro ně a mohou si i vyzkoušet jaké musejí vydat úsilí k rozsvícení žárovky. Jsou zde i hádanky a rébusy s touto tématikou.

Nově otevřená expozice věnovaná umělému osvětlení s názvem "Světlo je život" jistě zaujme spousty zvídavých navštěvníků. V této nové expozici shlédnete prvopočátky osvětlení od svíčky po výbojková svítidla. Část mé sbírky jsem zapůjčil do muzea. Expozice je zaměřená i na důlní osvětlení.

Více informací na stránkách muzea www.muzeumenergie.cz

Již přes sto let v provozu, stačí jen mazat...

Autor článku a fotografie: Karel Frühauf

Ano je to známé svítidlo, které i dnes potkáváme stále ještě v parcích, ulicích a i průmyslových areálech.

Je to proto, že toto svítidlo je jednoduché, spolehlivé nenáročné. Proto ho Elektrosvit vyrábí dodnes pod obchodním názvem Sadovka.

To je už ale poměrně inovované svítidlo od svých předchůdců, vyráběných od 70.let.

Tato „nová“ verze má již prepregový laminátový kryt, kompl. výstroj je zavěšena na dvou šroubech a připojena konektorem, pro snadnou demontáž v případě výměny plexi. To se nasazuje shora a je pouze položeno a přitisknuto krytem. Tento kryt se přitahuje velkou plastovou maticí se zalisovaným závitem. Uchycení svítidla je též inovováno a svítidlo se nasazuje na sloup o vnějším průměru 60mm a dotahuje zvenku imbusovým červíkem.

Vnější vzhled svítidla:

Demontované svítidlo (výzbroj na 250W rtuť):

Blok s výzbrojí a výbojkou, demontovatelný dvěma šroubky a připojený konektorem:

Pro nás sběratele ovšem jsou bodem zájmu a zajímavější právě ty starší verze. Tyto jsou již lety v různých stavech a po porůznu prováděných opravách. Takže nikdy nevíme co nalezneme uvnitř.

Prošlo mi již několik Sadovek rukama a chci se podělit o některé poznatky, které jsou odkoukané a tudíž nepodložené výrobní dokumentací. Proto budu rád pokud poznatky můžete doplnit.

Jak jsem se k sadovkám dostal?

Dlouho jsem na svou Lampárnu sadovku nechtěl. Jsem si říkal, že vždyť je to ještě běžné svítidlo a také se mi moc nezalíbila. Ale čas šel dále a postupně jsem názor změnil a říkal jsem si, že aspoň ve rtuti by mohla být.

Proto jsem se po rtuťové začal shánět. A povedlo se, první rtuťovice se usídlila na Lampárně . Sice byla vevnitř orezlá a bez těsnící gumy, ale fungovala a měla vzácný plastový „kroužek“ kryjící šrouby plexi a mající vylisovaný štítek s údaji.

Časem jsem začal shánět sadovku pro známého, na osvětlení areálu. Jeho požadavek byl, aby svítidlo bylo na 70W sodík. Tak jsem časem sadovku sehnal, byla z firmy spravující VO. Prostě jsem nehledal a z haldy demontovaných sadovek jsem jednu vzal, s tím, že ať je výzbroj jakákoliv, tak ji předělám na danou wattáž.

Chvíli jsem na ni neměl čas a ležela bezprizorně u domovních schodů. Pak se mi jí zželelo a vzal jsem jí do tepla dílničky, že se na ni podívám.

A bylo BINGO!!! Pravděpodobně jsem narazil na nejstarší verzi rtuťové Sadovky.

Padlo rozhodnutí, že půjde do sbírky, na Lampárnu. novější rtuťovou sadovku si již zamluvil kolega sběratel.

Takže jsem byl zase na začátku: potřeba sodíkové sadovky 70W pro známého. proto opět moje cesta veda do firmy spravující VO a koupě další sadovky, ale tentokráte předávané již s tím, že je to originální verze na sodík 70W.

Doma pak v dílničce byla radost po otevření, že tomu opravdu tak je. A že je krásně funkční.

A nyní k vlastnímu zkoumání .

První získaná Sadovka je zřejmě novější rtuťový typ 2312.01 na výbojky 1xRVL 125W. Jelikož nemá těsnící gumu a má novější vodiče (černé), usuzuji že byla opravována, proto se nebudu vyjadřovat k plexi a krytu (patrně měněné za novější.

Kroužek nemá ve výtlaku chybné údaje, uchycení svítidla je dlouhou trubkou o průměru 51mm, která se vsune do sloupu a zajistí šroubem. Ten je pak kryt kroužkem

Kostra svítidla má na uchycení krytu přivařenou závitovou tyč a kryt se přitahuje uzavřenou maticí přez podložku a gumové těsnění.

Tlumivka je již běžnější bílá Elektrosvit RVL 125.

Druhá získaná sadovka je ten kýžený (asi) nejstarší rtuťový typ 2312.01 na výbojky 1xRVL125W. Byla dovezena kompletní a dle stavu usuzuji, že nic nebylo měněno.

Kroužek je s chybovýtlakem v technickém štítku. Příkon je udán ve voltech a nikoliv ve wattech. Uchycení svítidla je také dlouhou trubkou o průměru 51mm, která se vsune do sloupu a zajistí šroubem. Ten je pak kryt kroužkem

Tlumivka je Sved Liberec TV 125 pro RVL125W

Kostra svítidla má na uchycení krytu zavařenou matici a kryt se přitahuje šroubem s podložkou a gumovým těsněním. Dále má nad tlumivkou na přibodovaném držáčku parabolku (ta je přichycena k držáčku dvěma šroubky), tato parabolka má pravděpodobně odrážet světlo výbojky a také chránit vinutí tlumivky od zanesení spáleným hmyzem, který se dostal i přes těsnění.

Těsnění krytu s plexi je poměrně hodně robustní a tlusté.

(již po vyčitění)

Spodní hrana plechového krytu je rovná směrem dolů a také poměrně odsazena kvůli robustnímu těsnění.

Plexi má ostřejší hranu na přechodu k výzbroji.

Třetí získaná sadovka je již jedna z posledních „starších“ sadovek ,

typ 446 05 70 na sodíkové výbojky SHC 70W.

Bohužel se nedochoval kroužek.

Svítidlo je s klasickou kostrou, kde je přivařena závitová tyč a kryt je přitažen uzavřenou maticí. Uchycení svítidla je pořád stejné, tj. trubka o průměru 51mm, vsunutá do sloupu a přitažená šroubem. ALE výrobce již tuto nosnou trubku zkrátil na délku 100mm (ai pro úsporu materiálu,neb svítidlo je lehké).

Uchycení objímky je běžné na vyoseném lomeném plechu.

Těsnění krytu s plexi je užší a nižší. (prot možná tak rádo vyskakuje)

Výzbroj je už moderní s tlumivkou Layrton, minizapalovačem, plastovým kondenzátorem a plastovou svorkovnicí.

Plechový kryt má spodní hranu vyhnutou směrem ven (asi pro snažší nasazování) a odskok není tak velký z důvodu subtilnějšího těsnění.

Plexi má kulatější lomení hrany směřující k výzbroji.

Shrnutí:

Staré verze:

• mají EI trafotlumivku

• parabolku pod výbojkou

• chybovýtlak wattáže na kroužku (pravděpodobně jen u verze 125W a dokud byly skladem)

• ostřejší hranu plexi

• plechový kryt má výraznější odskok pro těsnění a rovnou hranu

• robustnější těsnění

• uchycení krytu šroubem do zabařené matky

Novější verze:

• bílé tlumivky Elektrosvit,popř Layrton

• zapalovače (v sodíkové verzi) TZ, popř. novější, nebo miniaturní

• uchycení krytu uzavřenou maticí

• plechový kryt s menším odskokem na těsnění a hranou vyhnutou směrem ven

• tenčí těsnění

• kratší nosná trubka (u posledních verzí)

Děkuji, že jste byli ochotni číst až k těmto posledním řádkům. pokud jste taktéž k problematice něco zajímavého zjistili, tak se také podělte.

Jinak také všem sběratelům přeji hodně krásných úlovků a ať to svítí .

Slávek

Autor článku Slávek Škop

Vysněná lampa - krásný úlovek

    Nejmenší doutník na výbojky RVL 250W se mi podařilo ulovit a demontovat z objektu ZD Kunžak. Dlouho jsem ho sháněl, nakonec jsem ho objevil 7km od svého bydliště. Stačilo se pak dohodnout s panem Zámečníkem a doutník byl u mě v bezpečí. Za vstřícnost a ochotu mu mnohokrát děkuji.

Nyní už je doutníček jako nový.

Toto je pro mě obýváková záležitost :-)

Krátký doutník a jeho poslední okamžiky na výložníku

Šrouby nešli povolit, musela přijít na řadu pilka

Na zemi mu to také sluší

Konečně jistota - je můj

Po odklopení plexi, docela zachovalý kousek

Uhynulý hmyz je i pod kapsou

Nyní doutníka renovuji. Až bude jako nový, fotky naleznete opět zde.

Autor článku a fotografií: Karel Fruhauf

Jak to začalo…

            Každý z vás, co se zajímá o svítidla veřejného osvětlení, si určitě někdy popřemýšlel, co ho vedlo k tak neobvyklému zájmu. Určitě si vzpomenete, kdy a při jaké příležitosti jste si začali všímat těch svítících věcí v tak velké výšce. Samozřejmě i já si na ta léta pamatuji a rád o nich napíšu tento článek, aby jste věděli kdy a kde jsem byl ovlivněn pro tak netradiční koníček, jemuž se stále s velkým zájmem věnuji.

            První, avšak velice důležitý moment, byl už z předškolních let. V Palupíně, kde bydlím dodnes, mateřská školka nebyla a tak mě rodiče vodili do školky do Strmilova. Strmilov je od Palupína vzdálený tak dva kilometry. Ulice Tyršova ve Strmilově byla adresou mé školky a mimo jiné byla tato ulice osvětlena svítidly připomínající trychtýř, byla tak vysoko na šedých sloupech a v brzkých ranních hodinách svítidla svítila chladnou bílou září. Tyto svítidla jsem při každé cestě do školky pozoroval a obdivoval jejich netradiční vzhled. Později jsem byl svědkem výměny těchto nádherných trychtýřů za nic neříkající kulaté sadovky, které po tmě svítily oranžově a sebraly Tyršově ulici všechny barvy, jen oranžová zůstala. Nyní vím, že se jednalo o svítidla 24.609 B na 125 wattové rtuťové výbojky. Tyto svítidla byla nahrazena svítidly 446 05 15 na 150 wattové sodíkové výbojky.

            Další setkání s lampami VO bylo na základní škole. Můj děda tehdy pracoval jako obsluha chladírenského zařízení v masně ve Studené, kam mě občas brával na návštěvy. Dědovou Škodou 100 jsme dojeli před masnu na parkoviště. Na parkovišti bylo spousty stožárů a na nich pro mě neznámá béžová svítidla. Svítidlo vypadalo legračně, mělo jakýsi hrb, líbilo se mi a hned jsem této lampě začal říkat „velbloud“. V areálu masny byli další velbloudi a divné kostky na nižších sloupcích. Kostky svítili ale méně než velbloudi. Po nějakém čase začal děda pracovat na čistírně odpadních vod, kde řídil provoz. S kolegou se střídali a zároveň střežili prostor čističky. Zde byly na sloupech známí velbloudi a taktéž méně svítící kostky. Dnes vím, že se jednalo o svítidla 444 23 16 na 250 wattové sodíkové výbojky a o svítidla sadová 446 10 70 na 70 wattové sodíkové výbojky.

            Také jsem jezdil na prázdniny za druhým dědou do Chomutova, byl to kus cesty, ale vlakem to uteklo. V Chomutově mě to bavilo, byli tam velbloudi a nějaké velké hranaté jakési kufry. Vše v noci svítilo oranžově. Na sídlištích byli kostky a místy i kulaté sadovky. Mohl jsem vidět i průmyslové podniky, továrny a jejich areály. Tam byla jiná svítidla, bez krytu a ještě svítila jako ty trychtýře u školky. Měli chladné bílé světlo. Ve dne bych neřekl, že ta svítidla mohla ještě fungovat, byla zrezlá a rozlámaná, moc se mi nelíbila. Dnes vím, že se jednalo o svítidla 23.10 02 na 250 wattové rtuťové výbojky. Velké hranaté kufry byli zase svítidla 444 15 15 na 150 wattové sodíkové výbojky. V Chomutově jsem byl uchvácen velkým množstvím svítidel na ulicích a po příjezdu domů do Palupína jsem se začal ještě více zajímat o svítidla ve svém okolí.

            Když mi končilo na základní škole vyučování dříve a byl ještě čas do odjezdu autobusu, tak jsem se toulal ulicemi Strmilova a pozoroval sloupy veřejného osvětlení a jejich svítidla. Bylo tu více druhů, různě kulaté, zaoblené i dlouhé bez krytů. Někdy bylo vidět i na výbojky. Na náměstí byli doutníky v postranních ulicích laminátky a místy byla vidět i rtuťová rakev. U staré pletárny ponožek bylo svítidlo tak ošklivé a odporné až se mi natolik zalíbilo. Bylo jediné ve Strmilově. Mělo opálový děravý kryt, zespodu bylo vidět na dvě velké výbojky. Bylo krátké a vysoké, mělo zašlou světle šedou barvu a instalováno bylo na krátké trubce, která byla upevněna na fasádu pletárny. Osvětlovalo příjezdovou cestu a prostor před vrátnicí. Dnes vím, že se jednalo o svítidlo Elektropodniku Praha Typ VS 804.

            V Palupíně jsem měl svítidla v malíku, taky proto, že tu bylo jen dvanáct samostatných sloupů s lampami. Začneme pěkně popořádku. Dole u rybníků nad autobusovou zastávkou byla polská Bačkora ORZ-7 na 250 wattové rtuťové výbojky. Z dálky to vypadalo, že moc nesvítí, ale pod lampou bylo světla až kam. Nad rybníkama u kamarádky Terezky byl doutník 2x 125W, ale svítila jen jedna výbojka. V zatáčce u Oldi byl největší a nejhlubší kanál v Palupíně a nad ním doutník na 250 wattovou rtuťovou výbojku. Měl plexi kryt špinavý, lampa byla zarostlá do velké jabloně. Další lampa byla nahoře na mezi, na tu jsem viděl i z mého pokoje a byla to opět ORZ-7. Lampa, ke které jsem měl nejblíže a vrhala světelnou záři do mého pokojíku na stěny, byla rtuťová rakev na 125 wattové výbojky. Osvětlovala příjezdovou cestu k našemu domu. Tu mám ve své sbírce. Další lampou byla zase ORZ-7 u garáže pana Hájka, ale nesvítila. Na návsi nad druhou autobusovou čekárnou byl na dlouhém výložníku doutník na dvě 125 wattové rtuťové výbojky. Zde svítili obě dvě a kryt byl čistý. Nad obchodem se smíšeným zbožím pod lavičkou naproti kašně byla rtuťová rakev na 125 wattové výbojky, v uličce vedle parčíku byla taktéž rtuťová rakev. Vedle statku u hospody na dřevěném sloupu bylo očko na 125 wattové výbojky, svítilo tak málo a kryt mělo hodně vybledlý. Na dně krytu bylo hodně nečistot. Na kopci skoro u kostela na zdi statku naproti starému sklepu byla laminátka na 125 wattové rtuťové výbojky, ale v tomto místě je silnice hodně úzká a jednou v létě při žních se zde vyhýbali dva trambusy, jeden prázdný, který chvátal pod komín travní řezačky a druhý trambus již plný řezanky. Bohužel se nevešli a odnesla to právě lampa. Dodnes tam žádná není, na zdi statku zůstala pouze ohnutá účka, která držela výložník s laminátkou. Další lampou byl doutník na 250 wattové rtuťové výbojky. Ten byl na konci Palupína, svítil mizerně. U Hanzalů, kudy se chodilo k bývalé škole byla a dodnes je rtuťová rakev. Poslední svítidlo bylo u fary, byla to laminátka na 125 wattové rtuťové výbojky, tu si svítit nepamatuji. Je tam dodnes, ale nesvítí. V objímce je zbytek rozbité výbojky. Takto jsem měl zmapované lampy po Palupíně. Zanedlouho však přišla výměna svítidel. Já jsem odchytl od elektrikáře pouze rtuťovou rakev, která byla na křižovatce u naší cesty k domečku. Nyní Palupín osvětlují polská svítidla Elgo OUR 125 na 125 wattové rtuťové výbojky a ještě že tak, Palupín si se sodíkovými výbojkami nedokážu představit.

            Domů mi taťka z práce přinesl vyřazenou, ale funkční rakev na 70W sodíkové výbojky. Byla bez plexi krytu. Už jsem měl doma dvě svítidla veřejného osvětlení. Pak na lampy nebyl čas. Příjímačky na střední školu a kamarádi, věnoval jsem se spíše drobné elektrotechnice. Pájení bylo moje, zaujali mě stále dostupnější světelné diody. Tenkrát sehnat modrou Ledku bylo umění.

            Střední škola byla zabiják volného času a to jsem byl ještě přes týden na internátě v Pelhřimově. Každý se v tuto dobu zajímal o počítače, sestavovalo se mluvilo se o různých komponentech a pařili se hry až do noci. Mě to nebavilo, o počítače jsem zájem nejevil. Ve čtvrťáku jsem byl u kamaráda opravovat plynovou škodovku 120 a všiml jsem si, že má v garáži pouliční lampu. Byla zajímavá a nikde jinde jsem jí neviděl. Dát jí však nechtěl. Teď už jí mám ve sbírce, vyměnil mi jí za jinou lepší lampu do garáže. Šlo o polské Mesko OUR 125, vzácný kousek z roku 1971.

            Po maturitě práce v Pelhřimově a denní dojíždění za prací. Docela daleká cesta, za den najedu 80 km, ale vůz mám spolehlivý a dojíždět se mi vyplatí. Jsou jiní, co cestují za prací ještě dál. V práci se přátelím s chlapama z elektroúdržby a povídáme o lampách. V areálu kde pracuji, jsou jen velbloudi porostlé mechem a nové sodíkové astry na 150 wattové sodíky. Na garážích je však dvojvýbojkový doutník na 250 wattové rtuťové výbojky. Je s krásným plexi krytem a je osazen jednou SON-E 220W. Svítí dost. Jednou při cestě do práce projíždím vesnicí, kde právě mění svítidla. To jsou mé první úlovky do sbírky, očko 23.015 a sodíková astra 70W. Dále už jsem svítidla kupoval či měnil za jiná, nekdy postačila jen lahvinka rumu, nebo dobrá káva.

            Napsat tento článek jsem se rozhodl ve chvíli, kdy jsem skončil s renovací mého kužele neboli trychtýře 24 609B na 125 wattové rtuťové výbojky. Vzpomněl jsem si právě na to, jak jsem ho jako malý obdivoval pře mateřskou školkou.

            Rád jsem se s vámi podělil o mé zážitky a vzpomínky. Doufám, že vás článek nenudil a pro ty, kteří dočetli až sem, přidávám pár fotografií z renovace mého kužele 24 609B, který mám již ve své sbírce a velice si ho cením.

Nálezový stav, před renovací

Po renovaci, montáž

 detail renovovaného uchycení vrcního plechu

Konečně ve své kráse...

                                                                                                                                                Autor článku a fotografií : Karel Frühauf

Výlet za kolegy

V sobotu 17.12.2011 jsme s Karlem navštívili kolegy sběratele. Zapřáhli jsme za auto přívěs a kolem osmé vyrazili. Za necelou hodinku jsme dorazili na místo, kde jsme byli čekáni. Na zahrádce, kam jsme dojeli, bylo mnoho svítidel, které měly prý jít do šrotu. Bylo tam i spousty izolátorů a dalšího příslušenství VO a sítí NN. Nacházelo se zde hodně "Véček" (převraceček) od jednovýbojkových až po dvojvýbojková. Bylo zde i hodně velbloudů, kufrů a doutníků (busů). V chatce se nacházely, dnes už raritní trychtýře. Viděli jsme i nikdy nepoužitou polskou bačkoru (Mesko ORZ 7).

Autor článku a fotografií: Tomáš Hanzal

Výlet za svítidly VO do Brna

Shodou náhod jsem byl upozorněn na to, že v Brně bude výstava "nějakých světel", prý jestli o tom vím. Samozřejmě jsem o tom neměl ani páru, tak jsem zahledal na internetu a našel informaci odkazující na výstavu historického osvětlení do Brna.

    Dlouho jsem neváhal a rozhodl jsem se pro výlet. Čas jsem si našel v sobotu 1.10. 2011 dopoledne. Vyzvedl jsem přítelkyni, natankoval jsem plnou nádrž a vydal jsem se směrem na Brno, čekalo mě 128 kilometrů. Krátce po desáté hodině jsme dorazili do Brna. Zaparkoval jsem nedaleko centra. Po vystoupení z automobilu jsem si opět připadal jako největší vesnickej buran ve městě. Do Brna tolik nejezdím, tudíž neznám brněnské ulice. Můj skvělý orientační smysl ale dlouho nezahálel a po krátké poradě jsme se vydali cestou na Novou Radnici. Na cestě jsme se uhýbali vytrvalým běžcům valící loukoťové kolo až z Lednice do Brna a zrovna na Novou Radnici. Na Náměstí Svobody se konal Den seniorů, docela dost lidí na tak velkém place, u nás na návsi se jich všehovšudy sejde maximálně dvacet a to musí ještě přijet ze sousední vsi. Kolem jedenácté jsme byli na místě výstavy. Byl jsem překvapen, čekal jsem jen historické lucerny a maximálně žárovková svítidla, ale spatřil jsem i svítidla z nedávné doby. Vše bylo úhledně vystaveno a srozumitelně popsáno. Byl jsem spokojený, k mému údivu byla spokojená a uchvácená i má přítelkyně. Krásná výstava 230 let historie osvětlení Brna.

    Pro ty, co neměli takové štěstí aby mohly výstavu navštívit, zde předkládám pár fotografií.

                                                                                                                                    Autor článku a fotografií: Karel Frühauf

Doutník z rybárny

Jednoho podzimního dne zamnou přišel kolega David z práce, že prý mají na rybárně v Počátkách starou lampu, která hodně vrní a divně svítí. Na nic jsem nečekal a poprosil Davida o návštevu počátecké rybárny. David souhlasil a vše šlo podle plánu. Za dva týdny jsem se s Davidem na rybárnu dojel podívat, zarazilo mě že mě hned vedl dovnitř, do garáží. Očekával jsem, že lampa bude venku, ale mýlil jsem se. Uvnitř nad pracovním ponkem se mi naskytl pohled na jednovýbojkový doutník 24.623 A, který byl zavěšený u stropu na řetízkách. Byl ovšem bez plexikrytu, který jsem se pokoušel po rybárně dohledat, ale marně. Ihned se mi doutník zalíbil a chtěl jsem ho co nejdříve demontovat, ale bez vědomí vedoucího rybárny jsem tak učinit nemohl. Dlouhou dobu trvalo než jsem domluvil demontáž doutníku, ovšem podmínka byla zajistit jiné, lepší osvětlení ponku na rybárně. Po dohodě s rybáři jsme vybrali nejjednodužší variantu, která spočívala v tom, že se stávající výbojkové svítidlo nahradí dvoutrubicovou prachotěsnou zářivkou 2x36W. 

    Přes zimu se nic nedělo, rybáři měli starosti s rybama a já plnou hlavu pracovních záležitostí. Až koncem července 2011 přišel David, že se chystá úklid na rybárně a s tím spojená výměna osvětlení. Já zakoupil zářivku, dovezl jí na rybárnu a doutník na mě čekal už dole na podlaze. Sice zaprášený, bez plexi krytu, místy odřený, nějaká ta šupina od kaprů, ale doutník byl jinak zachovalý. Naložil jsem ho do auta a hurá domů. Pěčlivě jsem ho očistil, jen zažraná mastná špína ještě drží, tlumivka je v pohodě a krásně si vrní spolu s originální výbojkou Tesla RVL-X 250W. Na štítku jsou k přečtení všechny údaje. Krásný rok výroby 1967.

Autor článku a fotografií: Karel Fruhauf

 Doutník v kufru

 Bez výbojky před čištěním

 Pohled na tlumivku a na kocoura

 Po očistě - našemu kocourovi se doutník hodně zalíbil

Nečekaný objev

Tento pohled se naskytl mému kolegovi z práce po otevření staré kůlny. Říkal, že se tam válejí nějaké pouliční světla, požádal jsem ho tedy o foto a nečekaný objev vidíte zde. Hromady jistě hodících se věcí a mezi tím vším i tři rtuťové rakve 125W a jedna rtuťová kamenická VS 125W. Třeba budou k mání, časem uvidíme.

Výroba plechového stínítka

    Zde je výsledek mé výroby plechového stínítka pro 125W rtuťové óčko. Kolega Petr S. scháněl stínítko pro své óčko, tak jsem se pustil do díla a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

    Použil jsem zbytek plechu třídy 11375 tloušťky 1mm. Pacičky jsem nabodoval COčkem na rozteč děr. Myslím, že se to povedlo a Petr byl velice spokojen. Autor článku Karel Frühauf, fotografie stínítka a stínítka v lampě bez laku Karel Frühauf, fotografie lampy s lakovaným stínítkem Petr Schvacha.

Jak vytrvořit z výbojky RVL výbojku RVC?

Již několikrát jsem pomýšlel jak dostat z klasické rtuťové výbojky RVL-X čirou RVC a nikdy jsem nemohl přijít na rozumný způsob. Vždy jsem měl podmínku aby baňka zůstala zachována, protože svícení jen hořáku nebylo stylové a navíc se jím nemůžu nikde chlubit, že jsem pouze rozbil baňku. Hledal jsem inspiraci všude na internetu a na nejlepší způsob mě přivedl Patrik Trnčák coby sběratel výbojek a ostatních světelných zdrojů.

    Princip byl jednoduchý, baňka se ovšem musela porušit, aby se mohlo manipulovat s luminoforem. Avšak porušení baňky nebylo tak velké jako při ostatních pokusech, tak jsem jeho metodu zkusil a kupodivu to fungovalo.

    Nebudu tu uvádět celý popis práce s výbojkou, poněvač je na Patrikových webovkách  http://vybojky-zarovky.wz.cz/text20.html

Zde jsou fotky mého vymývání. Použil jsem výbojku Tesla RVL-X 400W. Autor článku a fotografií Karel Frühauf.